Vyváženost, energie

Na jaře 2014 jsem se na pár měsíců stal blogerem na idnes.cz. Dosud tam lze mé články najít. Pokoušel jsem se vypsat ze svého pohledu na život a svět kolem nás a zkoušel jsem to opravdu z nejrůznějších hledisek. 
 
Vzal jsem to od partnerských a rodinných vztahů přes politiku, peníze až k řízenému hladovění a zásadní změně života. Vždy na dřeň a pokud možno na základě osobního prožitku. Měl jsem tak možnost zkusit dávat všechny věci do souvislostí a vyvodit z toho závěry pro sebe, své bližní i pro celou společnost.
 
A k jakým závěrům jsem došel?
 
Ten nejdůležitější: Je to o energiích a rovnováhách. Když někdo (kdokoli – já, vy nebo jakýkoli jiný člověk) nemá správně nastavené toky energií, vždycky ho to nějak dostihne. Nemoc, trápení ve vztahu, nespokojenost a tak podobně. Jsou určitě různé způsoby jak rovnováhu energií obnovit a mně nejlíp funguje čchi-kung, meditace a podobně. Nikomu to nevnucuji, sděluji pouze, co funguje mně.
 
Jedním z projevů správného fungování toků energií je možnost využívat je ke své „výživě“. Leckdo slyšel o Henrim Montfortovi nebo u nás známějším Jaroslavu Duškovi, kteří se zabývají pránickou výživou – zpracováním energie, které je všude kolem nás dost, místo jiných zdrojů výživy. Významnou roli v propagaci prány sehrál i režisér Viliam Poltikovič, který dokonce natočil film „O životě z prány“, kde jsou rozhovory i s Čechy, kteří na práně žijí. Pránici věří, že příjmem „čisté“ energie si nezanášejí tělo škodlivinami a ukazují, že jsou schopni dosáhnout ve zdraví velmi vysokého věku a přitom svůj život prožít extrémně plodným způsobem (i díky tomu, že neznají únavu a ke spánku jim stačí dvě – tři hodiny denně).
 
Došel jsem k tomu, že nemocná nebo ohrožená může být i společnost. Pokud svou energii nevyužívá k progresu, ale plýtvá jí na neustálé opakování slepých cest, pak může být její ohrožení vážné. Možná je celá naše evropská civilizace na důležité křižovatce, problémem je, že to zřejmě sama nevidí. Nesnaží se být motorem pokroku, jak tomu bylo po posledních 500 let, ale spíš hledá cesty ke svému sebezničení nebo aspoň znicotnění. Netuším v tuto chvíli, jaké máme šance, ale vidím, že pokud se v Evropě rychle neobjeví noví Churchillové a de Gaullové, tak nás čekají nelehké časy. Současní lídři nejsou lídry v pravém slova smyslu. Jsou to úředníci, kteří nejméně vadili různých klikám a frakcím z nichž se sestává evropská legislativa a exekutiva. Čím bezbarvější a beznázorovější figura, tím výš to v Bruselu dotáhne. Nemrazí vás z toho?
 
Ale zpět k jednotlivci. Ve svém věku však jsem už pochopil, že neexistuji proto, abych změnil svět. Existuji proto, abych žil svůj život takovým způsobem, který učiní šťastným mně. Ale co vyhovuje mně, nemusí nutně vyhovovat ostatním. I já se k tomuto poznání musel dobrat a byla to cesta nelehká. Pokud bych však měl drobnou radu vyslovit, pak by zněla:
 
Zkuste aspoň trochu upravit svůj život. Zkuste se občas maličko zastavit, zamyslet se nad sebou, něco trošku zlepšit. Je důležité zkusit mít rád sám sebe. Pak je možné mít rád i druhé, nezahrnovat je svými negativy a neroztáčet kolotoč špatných věcí. Je možné lehce upravit i jídlo – osobně jsem si toto doporučení nazval „ZJEMNIT“. Není třeba být hned extremista měnící celý svůj život, vše zahazující. Každý extremismus je špatný a extremismus bezohledně komandující jiné lidi (byť v dobré víře, že jim děláme dobře!) je špatný na druhou.
 
Zkuste to a uvidíte. Přeji vám, abyste našli svou cestu. A ocením, když mi o ní napíšete.
Zpět na výpis aktualit
Login