Rozhovor "na krev"

Včera jsem náhodou doklikal i na Vaše webové stránky, kde jsem si přečetl, že se chystáte vstoupit do politického života. Přesto se nehlásíte k žádné politické straně, k žádnému hnutí, nikdo v regionu Vás jako politika nezná… Vím jen, že úspěšně podnikáte, hodně cestujete a vyznáváte, čemu se říká rodinné hodnoty. Zajímáte mě jako každý, kdo vstupuje na Liberecku do veřejného dění. Přijmete-li mou nabídku, můžeme začít?

Lidé manažerského typu rodinu tolik neprezentují. Souhlasíte, že kdo podle Havlíčka nedokáže udržet funkční manželství a rodinu, těžko pak může uspět jako politik, či dokonce státník?
 
Mám svoji rodinu rád. Mám rád svoje děti. Nemyslím si, že je prezentuji, ale moje děti do mého života patří. Děti jsou naše budoucnost. V jedné věci se ovšem mýlíte, i já mám za sebou rozvod, v prvním vztahu jsme se názorově odcizili a rozešli. Dnes je to více jak deset let. V čase rozchodu, to nebylo lehké ani pro jednoho a určitě na toto období máme různé názory oba dodnes. Přesto si myslím, že je nám oběma takto lépe a o děti staráme oba dva. Pravda je, že každý jinak a děti mají dva životy. Jeden s tatínkem, jeden s maminkou. Důležité je, že když se to dá dohromady, funguje to velmi dobře a všichni to tak i respektujeme. To se týká mých starších tří dětí. Čtvrté dítě žije se mnou a mou životní partnerkou. Děti spolu vychází perfektně a bydlíme dnes od sebe 500 metrů. Nikdo to dál nijak neřeší. 
K druhé části otázky, člověk by měl řídit předně sám sebe. Své blízké směrovat, pokud o to stojí. Vrátím se zde k dětem. Čím jsou starší, tím jsou samostatnější a je to pak o vzájemném respektu. Mým cílem je naučit mé děti, že jsou samy sobě šéfem, učit je osobní svobodě a životu v pravdě. Sám před sebou člověk nikdy neuteče. Směřuji je v otázkách školy a vzdělávání tak, aby byly v co největší shodě jejich znalosti a schopnosti.
Popravdě nepochybuji o svých manažerských schopnostech, ale společnost řídit nelze. To je cesta zpátky, to už tady bylo a buďme rádi, že tomu u nás už tak není. Alespoň oproti jiným zemím, kde vládnou diktatury a různé formy totalitních zřízení. Preferuji všeobecnou shodu, ale ne naivní populismus. Lidská populace je sebevědomější a lidé věří tomu, čemu sami chtějí. Určitě bych rád dlouhodobější koncepci s jasně definovanými směry. Nejen se domluvit a nalézt shodu v jednání, ale nehledat viníky, spíš společnou cestu.
 
Kdybyste byl ministrem hospodářství nebo financí, kterým prvním krokem byste oživil ekonomiku?
 
To je velmi komplexní otázka. V určitých krocích může přispět každý ministr, ale oživit ekonomiku je o týmové spolupráci. Nevěřím dotacím, změnám v daňových zákonech a trestáním za úspěch. Vezmu to trochu ze široka. Úspěšné ekonomiky jsou dnes ty, které mají energetické zdroje (ropa, plyn … ) to my nejsme a asi nebudeme. Takže pak existuje pro Českou republiku pouze jedna varianta - žít ze vzdělanosti, myšlenek, schopnosti a tvořivosti. To si už konečně musíme všichni nejen uvědomit, ale i se podle toho chovat.
Jsme součástí EU a buďme za to rádi. EU má stejně tolik nedostatků a pozitiv jako vše okolo nás a v nás samotných. Je nutno změnit přistěhovaleckou politiku, budoucnost Evropy i České republiky závisí na schopnosti přijímat přistěhovalců co nejvíce. 
Například v Libereckém kraji je dnes 16 % důchodců a v roce 2050 cca 31 %, to je nejvážnější problém pro celou naši společnost. S tím jde ruku v ruce vymírání a průměrný věk.
Je nutno stanovit odvětví, kde podpoříme přistěhovalce, musí mít potvrzení o pracovním poměru…. Ne, že si ve výsledku vytvoříme ještě větší problémy v sociální nerovnosti a navíc zatížíme již tak bortící se sociální systém. Ten má být podporou, ne dlouhodobou formou výplaty.
Potřebujeme posílit regiony ne o úředníky, ale o malé firmy velikosti 50 až 200 lidí. Někdo musí umět tyto firmy vlastnit a řídit to, na čem stojí náš soused Německo. Náš prezident pan Zeman, se vidí v Rusku. Trh je to obrovský, ale logika oligarchů, extrémních úplatků a všeho, co s tím souvisí není naší cestou – hlavně je to ale země, která žije z energie. 
Musíme upravit vzdělávání, spíš než osnovami logikou věci. Naše děti jsou vzdělané, ale musíme je naučit nejen svobodě, ale i zodpovědnosti a odhodlání riskovat. Vychováváme jen poslušné zaměstnance… Nejvyšší čas začít vychovávat i osobnosti. Bez urážek, už není kde privatizovat, je nutno začít tvořit. Zkušenosti získáme u globálních firem, u kterých přestává být prioritní nízká mzda, ale začíná plně vyhrávat kvalifikovaní a vzdělaní pracovníci. To jen tak na úvod.
 
Překvapil jste mě, že jako manažer a podnikatel prosazujete vysokoškolské studium bez zpoplatnění…
 
Dokud to náš sociální systém umožní, tak to pro naše potomky udělejme. Platí ovšem, co jsem už zmínil dříve, přidejme více reality. Neučme naše děti jenom teorii, spojme akademický svět s reálným životem. Občas trpím pocitem, že vytváříme velké množství zbytečných nových škol, fakult. Pak zde máme zástupy nových magistrů, bakalářů, inženýrů, o které není zájem. 
To je v zásadě zločin, chodíte 17 let do školy a najednou zjistíte, že úplně na nic, vlastně nevíte, co se životem. Když to odlehčím a zavtipkuji, tak pořád chodíme do stejného obchodu, kde prodávají vánoční stromky, ale vy se ptáte: nemáte prosím plavky? Ne, ale máme vánoční stromky… A tak je to pořád dokolečka…. Tak to si nemyslím jenom já o vztahu mezi absolventy škol a reálným životem. 
Zpátky do reality, když se mě ptají moje děti (klukům je 15 let), co si myslím o této či jiné škole a na co se mají ptát ? Ptejte se, odpovídám jim, kde absolventi téhle školy dnes pracují, příp. kde dále studují. V jakých profesích a ve kterých firmách ? Školní známky jsou spíš iluzemi na cestě, jsou poplatné době ve školní lavici.
 
Sám jste studia ukončil jako voják. Proč jste pak nenastoupil do armády?
 
Ale nastoupil, kvůli svému dědečkovi, to byl můj vzor, když mi bylo 14 let. Začal jsem v jiné době, roku 1985 na vojenském gymnáziu v Praze a skončil v roce 1993 po vysoké škole v Brně. 
Dobrá škola do života, nelituji toho. Posunulo to mé limity a hranice, a taky mi to i hodně vzalo. Je to už dávno. Nechtěl jsem pokračovat v dědečkově cestě, nevěděl jsem vůbec, co budu dělat, ale věděl jsem jistě, že má životní cesta není vojenskou.
 
Ptám se proto, že tisíce laiků se teď baví o dalším pronájmu gripenů ve vztahu k ekonomice. V té věci byste mohl být kompetentní…
 
Děkuji za projevenou důvěru, ale za plně kompetentního bych se nepovažoval. Gripeny předně nejsou věc armády, to je věc vážnosti České republiky v EU a NATO, jestliže chceme být platným členem, musíme mít i možnost něco nabídnout. Takže gripeny, nemocnice, chemiky a průzkumáky. Bez stíhacího letectva, bychom hráli bezvýznamnou roli. Zda gripeny, či F16… to už nechám na odbornících a obchodnících. Drahé jistě jsou, ale buďme rádi, že máme např. Tygří letku. Važme si toho a buďme na to patřičně hrdí!
 
S tím nelze pominout aktuální otázku: Jak by se mělo Česko, popř. obě aliance zachovat "zočivoči" krymské krizi k Rusku?
 
Náš politický postoj určuje EU a NATO. Naše politické elity by měly v zájmu nás všech potlačit své osobní názory a respektovat společný zájem. Každý z nás má přesto právo vyjádřit svůj názor.
 
Může se naší civilizaci vymstít orientace na luxus a pohodlnost do té míry, že ztratíme odpovědnost za své přežití?
 
To je velmi zajímavá otázka. Pod pojmem luxus si každý z nás představí něco jiného. Vyděláváme více peněz, kupujeme si dražší telefony, notebooky, auta …. Pak koupíme ještě lepší, hm ….výprodeje, slevy, spotřební život. Žijeme ve světě materiální spotřeby až moc. Určitě nám to přerůstá přes hlavu, přesto má Česká republika velké štěstí, příliš se tu nezměnilo. Sociometricky přibyla jen malá vrstva extrémně bohatých a extrémně chudých lidí. Jinak se sociologie naší společnosti v posledních desítkách let moc nezměnila. Ve světě je to daleko extrémnější, a to ve všech směrech. 
V kontextu otázky nejsem citlivý na slovo luxus, daleko víc na slovo samozřejmost. V tomto případě tím myslím např. vodu – otočím kohoutek a teče, otočím jiným a je teplo, elektřina, jídlo, zelená louka, slunce…. V mém věku už i slovo zdraví.
Tam vidím ten zásadní problém civilizace. NIC NENÍ SAMOZŘEJMOSTÍ, srdce tepe, ale my ho přece neřídíme. Lidi, uvědomme si to – v nejpodstatnějších věcech nic sami neřídíme, chovejme se podle toho!
 
Žijeme na Liberecku, kde zřejmě hodláte vstoupit do politiky. Co byste doporučil pro rozvoj města?
 
Z dlouhodobého hlediska je nutno zvýšit počet obyvatel města, to je základní motto pro futuro našeho krásného města mezi lesy. 
Z krátkodobého hlediska už začíná být „přežitým folklórem“ extrémní zadlužení města Liberce, ve svém výsledku je naprosto jedno, zda je to následkem neschopnosti, či naopak „schopností“ bývalých politiků města. Liberec má obrovské dluhy a cesta vede přes spolupráci a tvořivost. Píšu o tom trochu na www.stanislavpetricek.cz
 
Na kterou otázku byste nedokázal odpovědět?
Tak to mě zrovna nenapadá nic konkrétního, ale určitě toho je moc, co vůbec nevím. Lidi mi občas kladou otázky tak, abych odpověděl, co chtějí sami slyšet.
 
Ohlásil jsem předem rozhovor „na krev“? Která jsou Vaše slabá místa?
 
Trpělivost, jsem moc rychlý. Předbíhám se, to není vtip, to je má životní realita.
 
Nakonec něco pro každého Vašeho potenciálního voliče. Vaše zájmy, záliby a nějaká ta skrytá přání?
 
Nejvíc času rozhodně práce, tu mám naštěstí velmi tvořivou a pestrou, každý den bývá jiný! Rodina, čtyři děti, to je pestrost sama o sobě. Dost cestuji po světě, většinou po velkých městech i po banánových republikách. Hodně se věnuji svému osobnímu rozvoji. Věřím tomu, že jací jsme uvnitř, to promítáme do svého okolí a obráceně. Skrytá přání zůstanou, mám jich hodně. Přiznávám, že materiálních radostí jsem si už většinu splnil. Snad proto cílím jinam. 
                                                                                                                                                                                                                                                                                                  Rozhovor vedl PhDr. Jan Šolc.

PhDr. Jan Šolc
Narodil se v roce 1938, je vysokoškolským učitelem, občanským aktivistou a bývalým politikem. Po sametové revoluci se stal poslancem Sněmovny národů federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí. V 90. letech pracoval v kanceláři prezidenta Václava Havla, je spoluzakladatel Etického fóra České republiky.
Zpět na výpis aktualit
Login