Proč jíme? Rozdělujeme si den, děláme si požiteček, zajídáme nudu

Proč celý den jíme? Co znamená hodně jíst nebo často? Jídlo dělí náš den na jednotlivé části a zároveň nám poskytuje radost a požitek. Co ale náš čas? Je to psychologie a sociologie.
 
Proč jíme? Dříve by mne ani nenapadlo si tuto otázku položit. Jíme, protože máme hlad. Ale je mi přes čtyřicet let, do důchodu daleko, cítím se mladý, ...
Rozhodl jsem se změnit svůj životní styl, dokud jsem toho schopen. Součástí této změny vedoucí ke zdraví a spokojenosti je také změna dosavadních stravovacích návyků.
 
Přestal jsem jíst maso, omezil příjem stravy a prošel „hladovkou“. Dnes se cítím lépe po všech stránkách. Změna hmotnosti o třicet kilogramů je znát do slova a do písmene na každém kroku. Z všežravce se pomalu, ale jistě propracovávám na vitariána. Hodně čtu různé studie a diskusní fóra, různé názory na zdravou stravu, vhodné složení i četnost stravy. Správné názory jsou všechny, univerzální zlatá střední cesta neexistuje anebo jsem ji nenašel. Člověk si může zvolit cestu vegetariána, frutariána, vitariána, či dokonce breathariána (pránickou stravu), ale já osobně dnes řeším jiné vnitřní dilema.
 
Proč celý den jíme? Co znamená hodně jíst nebo často? Je to jako u všeho, každý z nás si musí najít tu svou pravdu.
Náš názor zásadně ovlivňuje výchova našich rodičů. Všichni známe jednu z nejčastějších otázek našich hodných babiček. „Nemáš hlad? Nemáš žízeň?“ Nebo jdeme na návštěvu a první otázka po přivítání zní: „Co si dáte?“ To vše určuje naši hladinu normálnosti. Dnes většina z nás, když začne pracovat, změní životní styl a začne tloustnout. Někteří více, někteří méně. S přibývajícími kily přemýšlíme, jak tento stav řešit?
 
Co nám radí odborníci a reklama?
Jezte často, ale menší porce. Nejezte po 17 hodině. Jezte více ovoce a zeleniny. Velkou roli, zde proti tomu určitě hraje reklama, která nám ukazuje, co je „správné a normální“ (reklamy nás tak zblbly, že už sami věříme, že dát si coca-colu k rodinné večeři je zdravé, anebo že naše děti ke svému zdraví potřebují čokoládu plnou mléka). Nejsme sice v USA, kde je více než polovina až tři čtvrtiny reklamy zaměřena na jídlo, ale i v naší malé zemičce mají nepochybně reklamy významný vliv na každého z nás. Je na každém jedinci, čí a jaký názor přijme za vlastní. Každý jsme originál, nikdo nejsme úplně stejný a proto bychom měli vnímat a poslouchat především své tělo a jeho reakce na tu či onu potravinu!
Samozřejmě, že názory se postupně vyvíjí a mění a proto i můj současný názor je poplatný dnešnímu dni. Osobně cítím a čím dál tím víc si uvědomuji, že nemusím jíst tak často a tak velké množství potravy. Dnes si myslím, že platí „méně je více“.

Kde je moje hranice a kolik jídla skutečně potřebuji pro život? Kde je hranice nadspotřeby? Co únava způsobená zbytečným množstvím přijaté stravy? Kdy vzniká nadváha a nemoci?
Rád bych jedl jednou denně a nejlépe zeleninu a ovoce ve své syrové podobě. Hladem trpět nebudu, tak kde je problém? Co pro nás vlastně jídlo skutečně znamená?
 
Jídlo nám dělí den - snídaně, oběd, večeře a občas i nějaká svačina před a po jídle. Jídlo tvoří přirozené milníky. Ráno se probudíme a nasnídáme se. Dorazíme do práce, podíváme se, kolik času zbývá do oběda. Nudíme se nebo se nám nic nechce, tak si dáme svačinu. Chceme si s někým popovídat, skočíme na svačinu, oběd, večeři. Máme dlouhou chvíli? Jdeme na svačinu, zabijeme jídlem čas.
Na co se těšíme? Máme chuť na jídlo, jídlo je pro nás radost a požitek. Někdo nás rozzlobí, jdeme to zajíst. Koukáme na televizi a přitom stále z něčeho uzobáváme, jíme.
 
Shrneme-li to, jídlo dělí náš den na jednotlivé části a zároveň nám poskytuje radost a požitek. Co ale náš čas?
Uvědomme si, kolik času strávíme jídlem. Nejenom samotným aktem „jísti“, ale také přípravou jídla, následným úklidem, čekáním na jídlo v restauraci, .... Je to naprosto stejná situace, jako když přestaneme kouřit. Představme si, že máme hodinu nebo dvě času navíc. Před skoro již patnácti lety jsem přestal kouřit a musím vám říci, že najít si náhradní, nový program, není úplně jednoduché. Jeden kolega mi například vyprávěl, že si začal vařit litry čaje a tak pořád pil čaj a běhal na záchod. Úsměvné, ale člověk opravdu v první chvíli neví, co s nově získaným časem. 

V současné době spím pouze pět hodin denně v porovnání s „tlustým obdobím“, můj den se prodloužil o čtyři až pět hodin. Ale co mám dělat? Po pravdě řečeno, můj mozek nad tím, že ještě nespím, přemýšlí každou chvíli, i když to tak mám už čtvrt roku.
 
Musíme si najít novou aktivitu, novou zábavu. Omezením pravidelného příjmu jídla, jak je to pro většinu z nás běžné a normální, ztrácíme přirozené denní milníky a malé radosti. Je to psychologie a sociologie.
Získáme však více času na ...... cokoliv, na co jsme doposud neměli čas .......
Zpět na výpis aktualit
Login