Proč by měl člověk v prvé řadě myslet na sebe?

Je to egoistické a ješitné? Mám myslet nejdříve na manželku, děti, rodiče nebo na práci? Kdo je nejdůležitější osobou v mém životě? Přece JÁ. Tak proč většina z nás věnuje nejméně času právě SOBĚ?
 
 
Lehkomyslnost nebo nedostatek sebedůvěry?
Máme lehkomyslně nastavené priority nebo nemáme odvahu a tolik sebedůvěry převzít život do vlastních rukou a nést za sebe plnou zodpovědnost? Přijmout zodpovědnost znamená nehledat viníky za vzniklé komplikace ve svém životě. To nemáme rádi...
 
Strach ze ztráty získaných požitků?
Neriskujeme, bojíme se představy ztráty nabytého majetku nebo zkreslené představy o sobě? Držíme se hesla: „Nebuď lakomý, ale nikomu nic nedávej“.
 
Hra na jistotu? Mrtvý kůň.
Raději špatnou jistotu, nežli žádnou. Často hovoříme o „mrtvém koni„. Je lepší mrtvý kůň než žádný? Ano, je to jistota. Kde začíná tento vzorec chování? Historie českého národa, války, okupace a zkušenosti z minulosti s velkými národy, ale také výchova v rodině a výchova ve škole, hlavně poslouchej a plav s proudem. Kdo je jiný, je přece divný.
 
Žijeme nudný život?
Život druhých lidí se nám zdá zajímavější? Sledujeme naivní televizní seriály, chodíme do kina na hollywoodské firmy a hlavně úžasné hrdiny. Čteme hlavně bulvár, protože hledáme někoho, kdo je na tom hůř jak my, abychom se za sebe nemuseli sami před sebou stydět?
 
Kde je naše místo a role ve společnosti?
Nedomluvíme se sami se sebou, nespolupracujeme s druhými lidmi, ale vyhledáváme konfrontaci. Většina životních komplikací vzniká díky našim vlastním vnitřním rozporům. Jak to myslím? Nejdůležitější lidé v mém životě jsou JÁ, moje rodina, lidé v mé blízkosti, prostředí, kde žiji. Jak to myslím?
 
Naše aktivita a náš vliv na věc
Dnes vcelku nelogicky platí, čím menší vliv máme na danou záležitost, tím aktivněji ji řešíme. Otočme to, řešme aktivně věci, na které máme vliv, a ne naopak! Jednoduchý příklad z poslední doby: Média a celá společnost, a hlavně každý jednotlivec, „řeší situaci“ na Ukrajině. Přitom náš konkrétní vliv na celý vývoj je takřka nulový. Můžeme nezištně pomoci, a taky pomáháme, ale to je vše. Máme ve zvyku aktivně řešit problémy, které nejsou v naší moci, a naopak ne ty, jež máme v kompetenci.

Jinak ruku na srdce, kdo z nás prioritně řeší své JÁ, tzn. sebe? Většina z nás si ani neuvědomuje, že bychom měli se sebou něco dělat.
Ve většině knih s tematikou osobního rozvoje se dočteme podobně znějící formulace: „Vše, co potřebujeme znát, máme v sobě“.
 
Když nevydělávám peníze pro sebe
Z materiálního hlediska, na 100% funguje, že pokud prioritně nevyděláváme peníze pro sebe a až poté pro rodinu a ostatní, tak se jednoho dne stane, že peníze mít nebudeme. Proč taky, když je rozdáváme?
 
Jak vnímat svou roli ve společnosti?
Neizolujme se od společnosti, známých, rodiny, ale mysleme především na sebe. Nepleťme si to však s lakomstvím. Mohly by nám pak zůstat jen ty peníze. Řešme své přímé okolí, na které máme vliv. Například park s lavičkami vedle našeho domu, dětské hřiště ve čtvrti, kde bydlím.
 
Známe jen cestu do práce a zpět domů?
Tak to se nám může jednoho dne vymstít, když nás např. z práce propustí nebo odejdeme do důchodu. Čím vyplníme těch osm až deset hodin času denně, které nám přibyly? Přemýšlejme, dokud je čas. Vraťme se ke svým koníčkům, začněme přemýšlet, co by nás bavilo, a začněme si hledat informace, abychom jen nesnili
.
Jak třídit informace?
Nebraňme se informacím, ale třiďme je podle důležitosti. Zpozorněme a zaujměme stanovisko, pokud je pro nás informace důležitá. Protože štěstí přeje připraveným. S klesajícím vlivem informace na naši osobu klesá i nutnost se jí vůbec zabývat. Nastavme si správně priority, to bývá většinou základním úskalím.
 
Vnímejme své tělo
Radujme se ze života. Pokud onemocníme, neomezujme své řešení pouze na léky, ale zamysleme se, zda neděláme něco špatně. Nemoc je varování a upozornění na náš vnitřní nesoulad.
Znát se, rozumět si, vnímat se a poslouchat své tělo. Naše zdraví je naše zodpovědnost! Všichni ostatní, včetně lékařů, nás léčí, ale málokdy uzdraví.
 
Pomáhejme svému tělu
Začněme od stravy, jezme zdravěji a menší porce. Informací je plný internet a knihkupectví. Zařaďme do našeho života pravidelně např. jednodenní půsty. Pokud se budeme přejídat, budeme unavení a náchylnější k nemocem.
 
Relaxace
Pravidelně odpočívejme a relaxujme. Nemusíme běhat, stačí třeba práce na zahradě nebo jakákoliv oblíbená činnost, ideálně venku, v přírodě.
 
Věnujme se své rodině
Zprávy v televizi nám neutečou, ale děti vyrostou a odejdou. To, jestli jsme jim koupili nový telefon, stejně zapomenou, ale že jsme na ně neměli nikdy čas, nezapomenou! Ve stáří budeme očekávat, že si na nás naše děti vzpomenou a budeme pro ně důležití. Nikdo nechce být vyměněn za televizní noviny nebo nikdy nekončící seriál. Jaký vzorec chování své děti naučíme, takový ve stáří s velkou pravděpodobností sklidíme.
Zamysleme se, jak žijeme a kam směřujeme, co si představíte pod názvem knihy jeho svátosti Dalajlámy „Radost ze života a umírání v pokoji“.
Zpět na výpis aktualit
Login