Nostalgie není strategie! Ruské radosti, pak jen starosti a ztráty

Jak tomu máme rozumět? Rusy dnes netrápí sankce? Velmoc v potížích versus vzpomínky na doby, kdy platilo „nas mnogo“. Proč chtělo Rusko Krym? Očekávání budoucího vývoje Rusko vs. Ukrajina a vývoj mezinárodní situace. Potvrdí se tyto úvahy?
 
 
Postupem času přestávám celému příběhu Rusko versus Ukrajina, potažmo celý demokratický svět, rozumět.
Mé nepochopení může být způsobeno příliš racionálním náhledem na problém, který obvykle nekoresponduje s východoslovanskou emotivní mentalitou, stejně tak i s limitovanou informovaností ruského obyvatelstva.
Přesto jsem si dovolil tuto úvahu. Potvrdí ji realita příštích pěti let?
 
Rusy dnes netrápí sankce?
Dnes možná ne, ale na obzoru se Rusku rýsují velké komplikace. Ekonomicky úspěšné země jsou buď zeměmi ENERGIE, nebo zeměmi MYŠLENEK.
Rusko patří bezesporu k energetickým velmocem. Boj o ceny ropy a zemního plynu se ovšem na trhu energií přiostřuje. To určitě pro Rusko není dobrá zpráva.
Evropa přestává být prokazatelně závislá pouze na ropovodu z Ruska a v případě vážnější politické konfrontace zaplatí v první fázi za ropu jistě více peněz.
 
Z dlouhodobějšího hlediska pak vyvstanou Rusům větší ztráty a problémy. Není totiž žádným tajemstvím, že rozpad Sovětského svazu nebyl způsoben jeho „uzbrojením“, jak mylně přežívá v povědomí mnohých Reaganův bravurní tah. Příčina byla prostší – vláda USA přesvědčila nejsilnější arabské ropné producenty, aby dočasně snížily cenu ropy, což nalomená sovětská ekonomika už nepřežila. Nebudou mít brzy Rusové podobný problém se zemním plynem? Mohou si opravdu dovolit politickou destabilizaci Evropy á la Krym, Doněck apod., navzdory momentálním technologickým obtížím transferu „břidlice“ z USA do Evropy?
 
Celkově lze konstatovat, že Ruská ekonomika stagnuje. Žije z rabování nerostného bohatství země. Prognostici příštích dvaceti let mluví o prudkém ekonomickém rozvoji Mexika, Brazílie, Chile, Argentiny, nemluvě o Číně a Indii. O Rusku se v prognózách mlčí. Pro Rusko je životně důležité získat zahraniční investice, které ovšem bývají tradičně podmíněny zejména legislativní přízní dané země a její politickou stabilitou. Nedokážu si představit, že bude v nejbližší době někdo z USA / Evropy v Rusku investovat. S tím souvisí i ohrožení ruských investic v zahraničí. Pro příklad nemusím chodit daleko, Temelín. Není Putinovo umanutí vidinou Eurasijského svazu proti prosperitě země?
 
Jinými slovy, z krátkodobého ekonomického hlediska je situace pro Evropu (USA) poněkud komplikovanější, ale z dlouhodobého, jestliže uspěje v Evropě (USA) – nebojím se říci idealismus a jednota koalice, tedy její morálka - prodělá ve velkém Rusko. Jiné trhy by sice mohly ruskou ropu a zemní plyn uvítat, ale zdaleka nejsou tak stabilizované a solventní jako ty evropské. První vlaštovka ve výši 20 mld. USD, formou výměny ropy za zboží, je už na světě. Ale kolik jich takových bude?
 
Velmoc v potížích versus vzpomínky na doby, kdy platilo „nas mnogo“
Proč si Rusové přidělávají problémy? Chybí jim dominance, pocit vítězství, cítí se zneuznáni? Asi ano. Kreml potřebuje dokázat světu a hlavně svým občanům, že není jen bezvýznamnou lokální velmocí. V Rusku se vsází na vnitropolitickou stabilitu. Popularita prezidenta Putina v Rusku mimořádně stoupla oproti zahraničí, kde je vnímán jako samovládce a šachový hazardér.
V případě Krymu lze rozpoznat postup připomínající dávné časy pod taktovkou KGB, směšný propagandistický styl, jemuž se mohou obdivovat jen Putinovi věrní, nikdo jiný.
 
Proč chtěli obyvatelé Krymu do Ruské federace?
Rusky hovořícím obyvatelům na Krymu rozumím. Historicky, národnostně a jistě i kulturně náleží víc do Ruska než na Ukrajinu.
Rusko nabízí v porovnání s Ukrajinou vyšší důchody, příjmy obyvatel i lepší systém veřejného zdravotnictví. Volba je pochopitelná a zřejmá. Nepřekvapí ani přestup některých ukrajinských vojáků do armády Ruské federace, byť své tu sehrála i smíšená manželství.
 
Proč chtělo Rusko Krym?
Racionální úvahou dost dobře nechápu, proč si ruská vláda zadělává na příští komplikace. Nevyváží to ani vojensko - strategické důvody. Rusko mělo na Krymu velký ekonomický vliv i před tím. Nyní se změnily role, většina obyvatel je ruská, ale 30% jsou Ukrajinci a Tataři, a tak bude velmi zajímavé sledovat, jak se nová moc s touto situací vypořádá. Z ekonomického hlediska to připomíná situaci socialismu. Krym je málo produktivní, je ekonomickou zátěží, dokonce bez zdrojů vody, které proudí z jižních částí Ukrajiny. Nevzniká tu stejně jako dříve RVHP? K tomu musíme ještě přidat obrovské náklady na armádu.
 
Budoucí vývoj Ukrajina vs. Rusko?
Předně Ukrajinci jistě ekonomicky nad ztrátou Krymu nesmutní, na Krym se musí vše dovážet. Vadí jim stejně jako celému světu způsob nadřazeného jednání ze strany Ruska.
Včera proběhlo tiskem, že Ukrajina bude vymáhat u mezinárodních soudů odškodné za přírodní zdroje ve výši více jak 10 miliard dolarů. Ukrajina se zbavila pro ni zdlouhavých, stále se opakujících problémů. Otázkou zůstává pouze výše odstupného.
Netroufám si odhadnout, jak bude pokračovat situace ve východní Ukrajině. Nevím, kdo a jaké zde má zájmy. Kdo a s jakým cílem organizuje nepokoje a demonstrace.
 
Nikdo z nás asi nedokáže posoudit přiměřenost policejních zásahů a na náhodné cvičení ruských vojsk u hranic s Ukrajinou už nevěří ani děti školou povinné. Osobně si přeji, aby ve vyhroceném konfliktu zemřelo anebo bylo zraněno co nejméně lidí.
 
Budoucí vývoj mezinárodní situace?
Očekávám izolaci Ruska a jeho ještě větší oslabení na mezinárodní scéně. Paradoxně se tak zintenzivní a posílí spolupráce mezi Evropou a USA. Pro evropské a americké politiky je to vítaná příležitost, jak mít plusové body voliče za jednotu proti hrozbě a přitom nemuset řešit domácí nesnadné reformy. NATO se ale nebude dlouho dívat na to, jak se státy jako Česko vezou na vlně zabezpečení nezávislé existence chytrácky a výhodně. Smluvně jsme stvrdili 2% HDP na obranu, ale motáme se někde kolem procenta. Česká ulička!
Nerozumím docela, jak jsem předeslal, jaké cíle v tomto příběhu sleduje Rusko. Stačí mi, že podle toho jak se chová, zůstává hrozbou pro celý kontinent.
 
Titulek z amerických novin mířil před třemi nedělemi do černého: „Ještě čtrnáct dní Putinovi radosti. Pak jen starosti a ztráty.“

 

Zpět na výpis aktualit
Login