Ideály Evropana? Rovnost, volnost a bratrství to určitě nejsou…

Výzva všem včetně euroskeptiků i eurooptimistů je srozumitelná a jasná. Globalizace skončila a spolu s ní i nezřízený konzumní trend. Nutně musíme změnit životní filosofii. Styl, kdo se o mě nebo o nás postará.

 

Jak Evropana kriticky obrátit k sobě?
Nejspíš se shodneme, že nezvládnutá jazyková a kulturní integrace komplikuje fungování Evropské unie. Těžko lze mluvit o EU jako o jednotném národu, naopak, Evropu brzdí nacionální zájmy. Politické a úřednické prosazování jednoty bohužel není akceptováno v širší shodě s názorem veřejnosti v jednotlivých zemích. Umíněnost a pýcha Evropy, pramenící z tradicí jednotlivých zemí, brzdí možnost rychle prosazovat nové strategie v dynamickém a rychle se měnícím, sice otevřeném, ale provázaném světě.
 
Evropa si musí najít vlastní cestu, žádný univerzální model nefunguje. Výzva všem, včetně euroskeptiků i eurooptimistů, je srozumitelná a jasná. Globalizace skončila a spolu s ní i nezřízený konzumní trend. Vytratil se společenský rozměr, takže pro náš další společný rozvoj je nutné sladit ekonomické a politické zájmy. Pokud povládne, jako dosud, samotná ekonomika, nevytvoříme si společnou vizi a nenalezneme cestu zpět k odpovědnosti.
 
Jaké jsou ideály dnešního běžného Evropana?
Pryč jsou ty tři známé maximy francouzské revoluce i celistvost sloganu rovnost, volnost, bratrství. Nerovnost mezi obyvateli EU má základ v koloniální minulosti, některé země nadřazovaly své historické tradice a nerespektovaly sociální a ekonomické rozdíly mezi svými obyvateli. To se následně projevuje i mezi jednotlivými státy. Bratrství se přetransformovalo na hledání někoho, kdo se o mě nebo o nás postará (zde patří jedna z prvních cen i Čechům)! Bohužel, bez koncepčního řešení a finančních návazností „kolik za co“. Za volnost, myšleno svobodu, lidé umírali, dnes je svoboda samozřejmost a tomu odpovídá i náš přístup, zbavování se reálné zodpovědnosti.
Ideály dnešního Evropana se staly hlavně tématem marketingových studií, které slouží politikům pro získání hlasů. Vhodnost tématu neurčuje společenský rozměr a nutnost, ale počet získaných preferenčních hlasů.
 
Jak Evropana změnit? Jak ho kriticky obrátit k sobě?
Zaměřit se na fyzické i duchovní zdraví, samostatnost a odpovědnost každého jednotlivce. Podpořit vzájemnou spolupráci a obnovit tak důvěru ve společnost. Vytvořit nový model uspořádání evropské society, který by měl mít ve všech zemích EU stejný základ a odpovídající konkrétní lokální nadstavby. Podpořit vzdělávání směrem také k potřebám trhu práce a podpořit lokální trh v jednotlivých zemí.
Jak podpořit v naznačeném smyslu proměnu Česka?
 
Určitě lze zvýšit export mimo země EU, hrát větší obchodní roli mezi východem a západem. Jedno, ale musíme změnit určitě.
Před 30 lety jsem jako chlapec slýchával, že nám bude lépe, až se zvedne sovětská ekonomika, ten obrovský trh. Dnes slýcháváme, že až skončí krize. Někteří vzdělanější dodávají, že až skončí krize hodnot. Všechno je přece jinak, zdánlivě na dosah. Ne kde, ale kdy. Až budeme přát úspěch i sousedovi (nepřejeme mu víc, než máme my sami). Úspěch se přece neodpouští... Preferujeme majetkovou rovnost bez větších sociálních diferencí. Nemáme rádi a většinou ani neuznáváme autority. Neradi chválíme, ale rádi kritizujeme. A vlaje nad námi dál ten prapor národního opozičnictví.
 
Chceme přežít „blbou náladu“? Kde je tedy naše síla? V naší tvořivosti?
Zpět na výpis aktualit
Login