DI AGNOSA, tedy dva, kteří nevědí - Vy a lékař

Ani Vy ani lékař nechápete, proč jste nemocný? Máme právo na zdraví?! Nové metody, ale podstata našich onemocnění se nezměnila. Lékař ani nikdo jiný nemůže pomoci někomu, kdo nechce.
 
Začnu úsměvnou slovní hříčkou „Diagnóza“ - předpona 'dia' se překládá jako 'skrz', 'gnosis' - poznání, určení choroby, ale 'di' je řecky taky 'dva'. Termínem 'agnozie' se označuje ztráta schopnosti poznávat osoby, zvuky, předměty, tvary atd. při jinak neporušených smyslech, obecně “porucha chápáni“.
 
Téma je to velmi úsměvné, až do situace, kdy jsme v roli pacienta my. Diagnostika: lékař ani Vy, jako pacient (tedy oba dva) nechápete, PROČ jste nemocný, kde je zakopaný pes.
 
Jako u všeho není nad osobní zkušenost.
Jednoho dne, ve třetím ročníku vysoké školy, jsem po sprchování objevil malý flíček ve vlasech. Navštívil jsem lékaře a postupně jsem absolvoval různé odběry a vyšetření. Z jednoho malého flíčku, bylo postupem času fleků několik, odborně ložisek. A plná podlaha vlasů každý den. Moje nemoc dostala jméno alopecie - ohraničená ztráta vlasůalopecia areata. Absolvoval jsem veškerá možná vyšetření, ale důvod vzniku nemoci zůstal nenalezen. Příčina může být v lecčems, odborné komentáře nejčastěji uvádí jako spouštěcí faktor virové infekce nebo záněty, může být ale i projevem jiného, většinou autoimunitního onemocnění. Poprvé jsem se setkal s pocitem naprosté bezmocnosti. Vše bylo v pořádku, všechna vyšetření v normě...
 
Vlasy jsem si jednoho dne ostříhal a už mi nenarostly. Bez toho, že bych to nějak zaregistroval, přišel jsem o obočí, řasy a ochlupení na celém těle. Diagnóza se změnila na alopecii totalisnebo alopecia universalis,to už si přesně nepamatuji.
Poslední odborné vyšetření jsem absolvoval na endokrinologii, pan doktor ukončil náš dialog slovy: „Buďte rád, že jste zdravý“. Poněkud mě překvapil. Řekl jsem: „No já jsem rád, že jsem zdravý, ale ty vlasy nemám“. Zvyknete si. Nelhal, dnes to už skutečně neřeším. Je to součástí mé osobnosti, pouze si musím dávat pozor na sluníčku, abych se nespálil. Bylo to mé první velké setkání s realitou života.
 
DI AGNOSA – dva, kteří nevědí - Vy a lékař.
Viním lékaře, že nemám vlasy a ochlupení?
Určitě ne. Jen jsem tenkrát pochopil, že lékaři nejsou všemocní. Řeší následky a málokdy se jim i při dobré vůli podaří zjistit příčinu. Platí: lékař léčí, Bůh (příroda) uzdravuje.
 
Dnes je medicína o dalších dvacet let dále, lepší technické vybavení, více znalostí a nových metod. Všude je cítit posun z pacienta na klienta. Naše zdraví je součástí velkého businessu. Má to svá pozitiva i negativa. Vazby mezi pojišťovnami, farmaceutickým průmyslem, právníky, lobby, dotace ... tak to je. 
Ale podstata našich onemocnění se nezměnila.
Základem pro uzdravení je správná diagnóza. Pacient ve spolupráci s lékařem by měl správně diagnostikovat chorobu. Většina pacientů má v porovnání s lékařem velkou výhodu, ví docela přesně, proč onemocněli. Nemoc nám totiž signalizuje, že děláme něco špatně. Jen si to nechceme přiznat, protože bychom museli změnit své životní názory a postoje. Platí a vždy platilo, všichni jsme jen klubíčko nervů a emocí.
Proč chodíme k lékaři ve skutečnosti? Dožadujeme se u lékaře svého práva na zdraví!
 
Chceme prášek nebo mastičku, dnes jako v letech minulých nejlépe něco lepšího, třeba mastičku z Německa. O změnách většinou moc slyšet nechceme, že bychom měli něco řešit, to už vůbec ne. Někteří z nás jdou k lékaři s již naprosto přesnou analýzou před získanou od „doktora Googla“ a někteří lidé chodí k lékaři jenom proto, aby jim někdo věnoval pozornost.
 
Role lékaře se nezměnila a změnit nemůže. Lékař je prostředníkem mezi naší nemocí a našim zdravím. Může nás léčit, ale ne vždy vyléčit. Pokud chceme být zdraví, tak platí můj život = moje zodpovědnost. Léčení je cesta, nikoli cíl. Léčba nekončí jedním uzdravením, měníme a vyvíjíme se, stejně tak i naše zdraví. Vždycky můžeme být zdravější, ale naše uzdravení, tedy naše ochota a schopnost uzdravit se, záleží na nás v hlubším smyslu. Musíme ovšem v prvé řadě chtít. Lékař ani nikdo jiný nemůže pomoci někomu, kdo nechce. Kdo se brání pochopit, že je nutné obětovat vlastní pohodlí pro změnu dosavadního životního stylu.
 
Paradoxně nejvíce pomůžeme svému uzdravení, když budeme co nejméně plést do samoléčebného procesu našeho těla chemické produkty farmaceutického průmyslu. My sami si rozhodujeme o délce a kvalitě našeho života. Volba životního stylu je na každém z nás, se všemi právy i povinnostmi. Nezapomeňme, že nemoci nám omezují kvalitu života a krátí naše dny na tomto světě.
Zpět na výpis aktualit
Login