Cesta z vleklé krize společnosti? Zakažme, zrušme …

Zakažme globální firmy, zrušme politiky nebo vyměňme občany. Tak se vše jednoduše a rychle vyřeší.
 
Úvodem připusťme, že se nabízejí tři jednoduché, byť radikální možnosti. Zakažme globální firmy, zrušme politiky nebo vyměňme občany. Tak se vše jednoduše a rychle vyřeší.
 
Zrušme globální firmy.
Co zajímá globální firmy? Zisk. Politici jsou ve vleku událostí v ekonomice. Rozhodující jsou finanční zisky globálních firem, ne bohaté státy.
Jak hromadí svůj zisk? Kupují si politiky a korumpují je přímo či nepřímo. Kde a pro koho často pracují politici po ukončení vlastní politické kariéry?
 
Vyměňme občany – voliče.
Asi budeme muset. V demokracii nerozhodují moudří lidé, ale většina. Co si zvolí většina voličů? Pozitiva a sociální jistoty z veřejných peněz. Voliči rozhodují o všem bez znalostí a souvislostí. Výsledkem jsou pak zadlužené státy.
 
Společenské masy zpohodlněly, lze to vyjádřit i hůř. Vládne touha po rychlém materiálním zbohatnutí, sobectví a hamižnost. Lidový kapitalismus na dluh. Klamný pocit dětské hry bez pravidel a zodpovědnosti. Většinou jsou do detailu specifikována naše práva a teprve někde v pozadí naše povinnosti a zodpovědnost. Většina populace žije z veřejných peněz. Státy EU utrácejí polovinu HDP na různé formy uspokojování sociálních potřeb svých občanů, rozuměj voličů. Platí: chcete-li někomu peníze dát, musíte je někomu vzít. Živí nás menšina. Kupujeme si sociální smír.
Kdo je dnes většinou? Levice, nebo pravice? Vládne pozitivum sociální jistoty, ne levice nebo pravice. Pokud by dokonce pravice neakceptovala tento stav, v politice by skončila. Dnes i zítra vyhraje ta strana, která svými sliby víc uplatí voliče ze státního rozpočtu. Co by muselo nastat, pokud bychom vážně hovořili o nezbytných změnách? Omezení výdajů do sociální sféry a radikální omezení počtu státních zaměstnanců a lidí žijících ze státních peněz.
 
Zrušme politiky
Proč je nevyměnit? Není za koho ...
Kdo financuje politiky? Voliči počtem odevzdaných hlasů a sponzoři. Kdo tedy koho řídí? Ekonomika, tj. globální firmy a voliči, počet odevzdaných volebních hlasů. Kdo je tu mezičlánkem? Politici, jejich sliby, pozitiva a sociální jistoty za každou cenu.
Kdo řeší dlouhodobou perspektivu? Kdo má společenskou zodpovědnost? Málokdo. Globální firmy nejsou svázány s národními zájmy státu. Trh se vymknul národnímu rámci, přesněji zájmu. Nemůžeme nevidět, že oficiální politika ztrácí své stoupence, poněvadž volební programy stran jsou si v důsledku řečeného tak blízké, že už nezaujmou.
 
Tím více sílí vliv nevládních organizací, různých občanských sdružení a podobně. Stále více i proto, že ekonomika řídí politiku stále rasantněji a politici nestačí její podněty zpracovávat. Politika viditelně zrazuje své poslání spravovat společnost a vládnout jí.
Mějme současně na paměti, že se ekonomika vyvíjí živelně a nemá společenskou odpovědnost.
 
Řešení?
Globální firmy nedokážeme zrušit. Politiky rovněž ne. Změníme voliče? Zní to úsměvně, ale jinudy cesta nepovede.
Všechno to vypadá, že si situace vynutí bezpodmínečnou změnu systému, poněvadž ten stávající svou funkčnost neprokázal. A ta vůle po změně může vyvstat nečekaně i násilně.
Minimálně stanovit pevné kvóty do rozpočtu, například do sociální sféry bude stát přispívat 32%, na vědu 5%, na armádu 4%... Stojí za zváženou, zda by neměli mít právo o společenském rozdělování rozhodovat pouze Ti, kdo do společné kasy přispívají.
Extrémizmus ? Co je dnes extrémizmem? Žít si za své.
Zpět na výpis aktualit
Login